Norsko & Lotyšsko 2010 - Když úlet, tak pořádnej :-)

August 28, 2010

ODKAZ NA FOTOGALERII NORSKO ZDE

ODKAZ NA FOTOGALERII LOTYŠSKO ZDE

 

Původním plánem byla klidná poznávací dovolená v mnou tolik oblíbených, severských zemích. Půl týdne Norsko, druhou půlku Riga v Lotyšsku, zpět zase přes Norsko s jednodenní pauzou a výletem k moři. A realita? No může mě někdy něco vyjít podle plánu? Můžu já mít nějaký výlet bez průšvihu, s pěkným počasím anebo bez nějaké nevolnosti? :-)

 

A co by to bylo za blázny, kdyby si to neudělali zajímavější? Proč chodit půl týdne po městě Oslo, když už jsem ho letos viděl a zajímavá místa zvládnu za den a přitom tak chceme do přírody? Bereme tedy spacáky s plánem využít jejich hostinného prostředí, kde člověk může složit hlavu kdekoliv, i na soukromém pozemku, jen to nesmí být blíž než 150m k lidskému obydlí. Kousek za městem v přírodě, kam jsme chtěli - no problem :-)

 

Počasí nevypadalo nijak slibně, i přestože byla půlka srpna, hlásili celkem zimu a deštivo. No lépe řečeno týden předtím byla v ČR povodeň a měla se přesunovat na sever :-) No co, nevadí, první den po příletu koukneme po městě a vyjdeme na Holmenkollen - skokanský můstek, kde bude probíhat v únoru 2011 mistrovství světa ve skoku na lyžích a dalších zimních sportech. Přes den počasí vydrželo, ale jelikož je to nahoru dost do kopce a docela dlouho, při stmívání jsem z matných vzpomínek vyhrabával všechny zkratky, které jsem používat minulou cestu na začátku léta po cestě dolů. Holt jsem poslední zkratku netrefil a můstek jsme trošku přešli, asi tak o 3km dál do kopce. Čas 22:30 večer, to už se i tady v Norsku řádně setmělo a začalo poprchávat. Nejvyšší čas to otočit a sejít opravdu k tomu můstku :-) Podařilo se, asi o půlnoci. Už jen najít suché místo na spaní a nenechat se shlédnout bezpečnostní službou, která náááhodou jezdí na obhlídky tohoto můstku, který je mimochodem celý ještě oplocen a dostavuje se. Ploty? No problem :-). Vidíte zadní patu toho můstku na fotce? Ideální místo v suchu a závětří ne? Teda dokud se v půlce noci nezměnit vítr. Vytáhnout spacák bylo ještě v pohodě, i když foukalo řádně. Převléct se anebo si dát pod spacák igelit, to už byl ale v té fujavici nadlidský výkon, natož obalit se připravenou termofolií. Nakonec jsme to bojkotovali a zalezli, jak se dalo. Po několikaminutovém kapání vody na obličej člověk i tu hlavu do spacáku schová, navíc si to trošku zadejchá a je mu líp...

 

 

"Je mi zima a fouká tu, nepůjdeme do lesa?" - "Promyslím to" - A spím dál :-D

 

Ráno samou netrpělivostí člověk už nemůže ani dospat a tak vyrážíme směrem k vytouženému odpočinku po předešlém fyzicky náročném dni a ještě náročnější noci - jezeru Sognsvann, které je několik desítek metrů za konečnou stanice nadzemního metra č. 3, na severu Osla. Nečekaně díky této dostupnosti a obrovskému parkovišti zde bývá v teplých dnech nastěhováno tisíce lidí, místa je tu opravdu dost a další 3 jezera v okolí pojmou jistě lidí dost. Sognsvann je ale nejznámější a asi také nejhezčí. Voda skutečně lákavá, jen kdyby nepoprchávalo a nebylo asi 12 stupňů. Ale i tak jsme po příchodu sem asi v 10 hodin vyšli na molo, vytáhli spacáky a slušně zakempili :-). Nikdo to tu neřeší, i když okolo běhají desítky aktivních lidí.

 

Je tu možnost několika vycházek k dalším jezerům, brodění se lesy, sbíráním borůvek, malin, brusinek. Míst na spaní poskromnu, přesto se sem k večeru sjíždějí dobrovolníci anebo turisté, kteří aktivně rozkládají své stany, aby si užili tu krásu i ráno.

 

 

Další den pěšky ze Sognsvann přes město s podvečerním plánem přesunu zpět na letiště Torp, ze kterého brzo ráno máme letět do Rigy. Po cestě lze narazit na spoustu krásných vilových čtvrtí anebo jen baráčků dále od centra, kde mnozí mají také zahrady a na mnohých zahradách jsou výborné ingredience jako např. švestky anebo jablka :-).

 

Dále do centra po cestě přes Oslo University prohlížíme Vigelandpark z druhé strany, opět tankujeme, jako po cestě nahoru první den výbornou pitnou vodu na místním hřbitově :-) a vydáváme se cestou vilových čtvrtí se sídlem několika ambasád na pobřežní kolonádu. Okolo nákupního centra, Nobel Peace muzea, radnice, opery, dorážíme na nádraží, v 17 hodin odjezd směr letiště - opět začíná pršet. Plán přenocovat v teplu a klidu na letišti se zhatil ve chvíli, když jsem viděl nápis 24:00-4:15 close... Výborně, pod širákem v dešti? Ne! Proč nevyužít místní kryté parkoviště, kde se v každém mezipatře v průchodové místnosti mezi výtahem a parkovištěm, v teple, suchu, dá tak krásně rozvalit? :-) Není to na dlouho, ale lepší než nic. Navíc ve 4 hodiny, když jsme netrpělivě vyčkávali otevírání letiště, jsme zjistili, že jsme nebyli jediní, koho to napadlo, jen ta chudinka si vybrala přízemní patro, přes které každý chodí, koho by to napadlo že? :-)

 

 

No a po krátkém přeletu přes Baltské moře už je na řadě Riga. Hurá do relativně nedávno od Ruska odpojené země, kde přesto azbuka hraje stále obrovskou a většinovou roli. Vždyť i složení obyvatelstva je zhruba 45% Lotyšských a 45% Ruských obyvatel. Letiště je příjemně blízko u města, jezdí sem za 0,5 LS (latů) místní MHD. Navíc tento víkend jsme zrovna vychytali slavnosti města, takže celý víkend jezdí MHD zdarma.

 

Internet s rezervací hotelu, kde jsme měli ubytování, vygenerovala adresu Chaka street, navigace i město Riga ji však zná jako Ivana P. Čaka Bela, no, hlavně že jsme si to spojili :-)

 

První kroky vedli do restaurace a obchodů na doplnění zásob jídla. Těšit se sem z Norska je lidské, přece jen Norsko 3x dražší než u nás, Lotyšsko - cca stejně jako u nás.

 

 

Mají zde zajímavé některé linky příměstských autobusů, prostě kdekoliv zamáváte, když uvidíte tranzit, on zastaví, otevřete si zadní dveře, zaplatíte, sedíte a jedete :-). Klasické vnitroměstské autobusy jsou však stejné jako u nás, no bodejť ne, když na sobě mají všechny nápis škoda, že :-). Ovšem místní policie je oproti naší vyspělejší - nejezdí na koních, ale na elektrovozítkách :-).

 

 

Jednou ze zajímavých zastávek mezi vším městským děním je jistě autobus MHD č. 22, který jede až na konec města do lesů, kde stačí vysednout, projít pár set metrů lesem, až narazíte na krásnou pláž.

 

 

Riga má ale i spoustu pěkným míst v centru města, jako např. Švábský dům, kočičí dům, peace monument anebo hradby v centru města. Krásné, zvláště večer, jsou také mosty přes řeku Daugavu anebo menší mosty v místním parku, které jsou krásně nasvětlené. Na dny Rigy, na které jsme tu byli, každoročně dochází desetitisíce lidí a celé centrum skoro ani nejde projít. Jsou tu hudební festivaly, stánky s nejrůznějšími zajímavostmi (např. jablečné víno) a večer ohňostroje.

 

 

Riga je jedno z největších center secese, mnohdy proto místní uličky připomínají ty úzké, hezké, pražské anebo varšavské.

 

 

Krom toho mě tu neustále fascinovala azbuka, kde s největší převahou jsem se potkal logicky právě na hřbitově (do r. 1990 bylo Lotyšsko součástí Sovětského svazu). Skvělým nápadem však je lavička u každého pomníku, fascinující...

 

Kousek od centra lze ale vidět také mnoho chudinských čtvrtí a opravdu polorozbořených domů, kam se člověk už jen bojí podívat. Zde je dvojnásobná pravda o pro turisty zvelebené centrum města, ale na okraji je bída a hlad.

 

Cesta do reality nebyla ale až taková, jakou bych si představoval. Lépe řečeno v klidu a s hodinovým předstihem dorážíme na letiště, kde očekávám přesun do Norska, strávení jedné noci ve spacáku u moře a další den domů, tedy na letiště do Wroclavi. Bohužel za celou dobu zde strávenou jsem si jaksi nevšiml, že je o hodinu posunutý čas, takže letadlo uletělo. Moc zajímavé myšlenky, jak se dostat domů, další letadla do Norska přes Wizz air letí za 3 dny, ostatní nízkonákladovky taky nic. Řešením tedy zůstává let další den do Prahy s ČSA anebo s polskými aeroliniemi LOT s přesedáním ve Varšavě do Wroclavi. Levnější (přesto však nekřesťansky drahá) a také méně komplikovaná je druhá varianta, proto trávíme 28 hodin na letišti a hurá letos podruhé do Varšavy :-) Letadlo o 60 místech a vrtulemi na boku ve mě vyvolávalo důvěru až do té doby, než zafoukal vítr a já si připadal oproti klasických Airbusům A320 a nebo Boingům 737 anebo 757, se kterýma jsem zvyklý létat, jako na horské dráze. Do Varšavy jsme přiletěli později, než jsme měli, na přestup zbývalo asi 10 minut, takže trošku adrenalinu na závěr.

 

Shrnutím nelze říci jinak, než extrémní dovolená, extrémní zážitky :-).

 

S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.

 

Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.

 

Úroveň angličtiny: 4 z 10

 

Hodnocení: 9 z 10

 

ODKAZ NA FOTOGALERII NORSKO ZDE

ODKAZ NA FOTOGALERII LOTYŠSKO ZDE

Please reload

© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now