© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round

Rusko 2011 - jiná doba, jiný život, jiný svět

September 19, 2011

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

 

Rusko, Transsibiřská magistrála, Bajkal - to byly vždycky moje sny, které jsem ani nikdy nebral moc vážně. Ale podívat se na tento kousek světa mě vždycky lákalo. Azbuku a pár slovíček umím, nějaké kontakty mám v Rusku taky, tak proč nenaplánovat něco šíleného? A co třeba rovnou cesta Moskva-Bajkal-Mongolsko-Čína vlakem? Trošku změna oproti letadlům musí být :-).

 

A když do toho ještě přijde akce na letenky Praha-Moskva a Peking-Moskva-Praha za 11 tisíc, už není co řešit ;-).

 

 

Vždycky jsem si říkal - páni, tam bude asi nebezpečno, netroufnu si jet sem sám anebo jen ve dvou, seženeme nějaké nadšence, kteří pojedou s námi. A tak jsme jeli v 5 lidech. Nejdřív naše cesta začala v Moskvě, kam hned po příletu díky našemu "ruskému" vzhledu bylo nutno si zajít a vyplnit imigrační karty, které ostatní pasažéři dostali v letadle. Díky tomuto zpoždění už na nás na zavazadlovém pásu čekal jen jeden poslední batoh, který bohužel nebyl náš. Zbytku posádky však došel batoh naštěstí v pořádku. Po dlouhém zkoumání jsme zjistili, že náš batoh zřejmě odletěl na Kamčatku, což nám telefonicky další den taky sám překvapený majitel potvrdil. Výměna proběhla zajímavě, ale pro batoh jsme si asi o 4 dny později dojeli do 5.000 km vzdáleného Irkutsku na Sibiři, kam jsme měli cestu.

 

Ubytování jsme měli v podstatě na Arbat street, což je hlavní pěší zóna se spoustou obchůdků pro turisty a spoustou divadelních a jiných představení, jako jsou např. na hlavních třídách ve Vídni, Norsku, Amsterdamu, apod. Na internetu jsem někde pořád četl, jak je Moskva drahá, že je to třetí nejdražší město v Evropě, sehnat nocleh pod 100 EUR je problém, atd. Musím s hrdostí říct, že to je blbost a kdo chce, ten si Moskvu může užít za pár korun. My jsme měli ubytování ve výborné lokalitě s naprosto ucházejícími podmínkami (co člověk potřebuje víc, než jen mít kam schovat hlavu přes noc) a to za 75 EUR pro 5 lidí! A jídlo a ostatní věci... když to porovnám např. s Londýnem, Dublinem, Bruselem anebo Oslem, řekl bych, že Moskva je rozhodně levnější a cenově přijatelnější. Asi opravdu záleží na tom, co kdo hledá.

 

 

Když jsem zjišťoval víc informací o Moskvě, jeden můj kamarád zde žijící mi jen řekl - moc se na ni netěš. Projdeš si Rudé náměstí, Kreml a bude ti z Moskvy stačit. Nic víc zajímavého tam není. Nevím, jestli to je mojí zaujatostí proti městům, ale mě se to zdá jako pravda. Byli jsme pravda i v parku a kolem olympijských stadionů z roku 1980, měla Moskva i pěkná místa, ale oproti jiným hlavním městům Evropy to bylo ukrutně málo.

 

 

Každopádně lidé tu byli celkem normální, když bylo potřeba, tak poradili, pomohli, anglicky neuměl skoro nikdo, což se od této oblasti dalo čekat a byl jsem na to upozorňován několikrát. Tak po několika dnech už hurá na vlak na Leningradské nádraží (všechny průvodce značí jako odjezdové na Sibiř Jaroslavské nádraží, na to pozor, naštěstí je to jen přes silnici). Po krátkých 3 nocích jsme dorazili do Irkutsku. Cesta ve vlaku je taková, jak se na ni každý připraví. My čekali něco horšího. Vlak byl denně 3x vymetán a stírán, k dispozici neustále samovar s vroucí vodou a kohoutek s pitnou vodou. Ve vlaku ale horko (36 stupňů) a klimatizace žádná, okna se dali otevírat jen každé druhé kóje, naše ne :-) No a vzali jsme si nejlevnější 3. třídu - plackartu, takže otevřený vagon pro cca 60 lidí s lůžky v kójích, po stranách uličky, nahoře i dole. Ale velikost i pro mě celkem v pohodě. Hráli jsme karty, povídali, četli, odpočívali, těšili se na Sibiř, kecali s Uzbekistáncema, Rusama a dalšíma lidma, co měli zájem. Neustále se nás někdo na něco ptal, zajímal se. Jsou prostě komunikativní, zvědaví a hlavně moc nemají možnost kvůli chudobě cestovat, tak jsou rádi za jakoukoliv informací, i kouknutí na mobil nebo foťák, co máme my u nás na západě :-) Na delších zastávkách, což je asi 3-4 krát denně možnost u babušek na nástupištích koupit vodu, pivo, pirožky (po prvních dvou dnech jsme byli přejezení), ale i ryby, kuře, houby, sladkosti a nějaké kýče, jako třeba i skleněné lustry :-) Tomu jsem fakt nemohl uvěřit. Po cestě byly známé města jako Kazaň, Omsk, Novosibirsk anebo Jekatěrinburg (moc pěkné město, prý se tam máme někdy určitě podívat).

 

 

Na všech nádražích v Rusku je uvnitř Moskevský čas, což je v případě Irkutsku -4 hodiny, takže celkem zajímavé přijet ve 22 hodin večer, vyjít z nádraží a tam jsou najednou 2 hodiny ráno. Ovšem stíhat potom vlak je taky sranda, to si člověk už musí svižně přepočítávat, kdy má vyjet na nádraží :-)

 

Hned po příjezdu na nádraží a po cestě na letiště pro batoh z Kamčatky jsme po seznámení se skupinou Poláků, co měli také v plánu jet na Olchon, nejkrásnější a největší ostrov na Bajkale, nabrali směr město, odkud jsme se měli dostat maršutkou na 170 km vzdálený Olchon. Pozor - na netu jsem našel nějaké info, že maršutky jezdí od vlakového nádraží v 9 hodin ráno. To už prý není pravda. Stačí ale sednout na tramvaj č. 1 a jet směr město (v tramvaji se platí přímo procházející průvodčí 12 rublů za osobu, může chtít i za batoh). Tam je nejlépe vystoupit u tržiště, i když maršutky jedou i z více míst a v různé časy. Nejpravděpodobnější bez rezervace sehnat maršutku na Olchon je ale asi odsud, kde i pro 5 lidí jsme naštěstí místo našli a hned v 9 hodin jeli na Olchon. Cesta je to asi 5,5 hodiny, 3/4 cesty je asfalt, kousek před přístavem, kde se naloďuje na bezplatný trajekt na Olchon, už začíná jen prašná a děravá cesta (i když už se staví asfaltka i sem).

 

 

Olchon je národní park, takže hned při vstupu se platí také vstupné za osobu a den, ale vycházelo to asi na euro na osobu a den, takže nic hrozného, dostali jsme podrobnou mapu ostrova, což se docela šiklo. Po příjezdu do Kužíru, hlavního města ostrova, kde žije pár stovek obyvatel, jsem byl docela zklamán. Bohužel už i sem přišla civilizace a postavili tu převaděře na signál na mobil, natáhli elektriku i internet. Rychle odsud pryč, přes Šamanskou skálu hned za městem na plán, kde všichni stanují, kde se jim zlíbí. Krásné místo s pohledem na protější břeh Bajkalu, nejhlubšího jezera na světě a zásobárny pětiny pitné vody na světě, na délku má Bajkal skoro 700 km. Jinak Bajkal i v srpnu celkem studený, 11 stupňů, ale stejně nám to nedalo a občas jsme se museli vykoupat a vyprat oblečení, nabrat pitnou vodu atd. To bylo ostatně to nejkrásnější, co jsem tu potkal. Sice po cestě dál po ostrově nejsou už obchody, ani vesnice, ale pitná voda je kdykoliv člověk potřebuje, stačí sejít k vodě a nabrat. Doufejme, že to tak ještě chvilku vydrží. A ta chuť je opravdu výborná, daleko lepší než naše nejlepší balené vody.

 

 

Cílem naší téměř 5 denní cesty byl nejsevernější mys ostrova Olchon, mys Choboj, který je od Kužíru asi tak 50 km cesty po stepi, písku, plážích, atd. Ztratit se tu ale nedá, stačí jít nadohled pobřeží. Cesta zpět bude zřejmě ale asi po stejné cestě, jelikož po druhé, východní straně ostrova, se moc jít nedá, není tam cesta, jsou tam strmé skály a nepropustné lesy. A měli by tam žít místní šamani, kteří se sem uklidili před civilizací. Té tu ostatně ale opravdu moc není. Jen turisti v maršutkách, kteří se nechají denně zavážet na severní stranu ostrova. Po cestě kousek od Kužíru nějaké dvě malé vesničky se zavřenými samoobsluhami o velikosti autobusové zastávky. Dál už nic, jen příroda, až nakonec ostrova. Nádhera.

 

 

Olchon byl určitě nejsilnější a nejlepší zážitek z celého Ruska a má velice zvláštní kouzlo a možnost utéct trošku od civilizace. Je tu taky naprosto bezpečno, protože medvědi, vlci a další milá zvířátka tu nežijí, jelikož to je malý ostrov. Naproti na břehu v horách už ale jsou. A to by měl být cíl mojí příští cesty. Olchon tedy určitě všem doporučuju, to je nejlepší volba na první návštěvu Bajkalu.

 

Čekal jsem, že na Bajkalu bude zima, ale na Olchonu prý prší cca 2 dny v roce, teplota, když jsme tu byli my, byla okolo 24-28 stupňů, takže občas i dost horko, na severu už trošku foukalo, v noci kolem 8 stupňů, takže paráda. I jiní cestovatelé, co tu v tomto období byli, tak s počasím byli spokojeni. Ale záleží to na období, třeba nyní začátkem září tam bylo v noci kolem nuly a přes den jen kolem 15 stupňů a lepší už to asi letos moc nebude.

 

A teď už rychle zpět objednanou maršutkou přes Nikita's house ve vesnici Kužír, kde je možné se i ubytovat, vysprchovat, dát si pravou ruskou Baňu (možno i zadarmo na pláži, tam jsou všude podél). Další zastávka Irkutsk a opět vlakem 3 noci přes Mongolsko až do Číny, konkrétně do Pekingu. Ale o tom až v dalším příspěvku...

 

Celkově hodnotím Rusko velice kladně. Vůbec jsem se tu necítil nebezpečně, jsou tu všude policajti, kteří nás naštěstí i přes to, že jsme neměli vyřízené registrace, nestavěli ani jednou, protože jsme vypadali opravdu jako turisti a ne bezdomovci anebo imigranti, proti kterým tu byly registrace zavedeny. Mnoho lidí si s náma povídalo, snad všichni z nich Česko znali. Jsou celkem kamarádští, milí, i když občas vypadají hrubě, ono to bude asi tím, že taky nemají nejlehčí život v těchto končinách světa.

 

A rusky, to teda musím říct, mají rozhodně můj údiv, moc pěkné holky to jsou :-)

 

S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.

 

Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.

 

Hodnocení: 9 z 10

 

Úroveň angličtiny: 4 z 10

 

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now