© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round

Sicílie 2013 - Proč se sever Itálie k jihu nehlásí?

October 10, 2013

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

 

Je jaro, už jsem dlouho nikde nebyl a nová linka Bratislava-Trapani přímo vybízí k tomu ji vyzkoušet, než ji náhodou zase zavřou. Bratislava je navíc za rohem, vychází to na pěkný prodloužený víkend. Aspoň se můžu taky jednou přesvědčit o tom, jaké to je na “jihu”, ke kterému se severní Itálie nehlásí. Ať se sám přesvědčím o mafiánech, kteří tu ovládají veškeré dění a hrůzou měst, jako je např. Palermo.

 

 Jelikož odlet byl z Bratislavy ráno, přistoupili jsme na řešení spaní na letišti, což ovšem není žádná tragédie, jak jsem již z dřívějška věděl. V noci je tu klid a prázdno, teplo a bezpečno, je tu neomezený internet zdarma a soukromá ochranka vyhánějící bezdomovce, protože je to přece jen relativně blízko centra a jezdí tu MHD. Kdo by měl času až moc a na večer neměl plán, naproti přes dálnici je Ikea a nákupní středisko. Jo a ještě jedna výhoda letiště v Bratislavě – dávají tu časopis Forbes zdarma :-)

 

 

Po příletu do Trapani příjemná teplotní změna, půjčení auta a už si to svištíme směr Palermo. Po cestě testujeme italské dálnice, sjíždíme do města a testujeme městský provoz. Poprvé taky testujeme systém “naser-mater” a “jako sardinka”, včetně neustálého troubení. Máme hlad a hledat našim pomalým tempem v uličkách obchod je dost velká drzost. Tolerantní Italové fakt nejsou.

 

 

Po vydatném obědě se vydáváme do centra Palerma, necháváme auto někde u univerzity a jdeme pěšky na obchůzku. Dojdeme až k pláži, omrkneme nesčetný bordel, který je všude okolo a říkáme si, že to je skoro jako české sídliště Chánov v Mostu. Odjíždíme radši pryč, teda až poté, co najdeme auto. Docela rád bych věděl, co píše Lonely Planet o tomto městě, já si o něm udělal obrázek vlastní a ještě ho trošku utvrdila historka nějakých turistů, co jsme potkali na cestě. Ti spali v nějakém hotelu v Palermu hned vedle vězení. Ukazovala mi fotky a v podstatě bych ani nepoznal rozdíl mezi levou a pravou stranou ulice.

 

 

Pokračujeme směr Cefalú, což je pěkné přístavní městečko s historickým centrem a promenádou okolo moře. Dá se taky vystoupat nahoru na zříceninu. Teda když nepřijedete večer jako my. Místo je to pěkné, dojem z něj jsme ztratili až na závěr, kdy jsme dostali pokutu za parkování, když jsme si nevšimli placeného stání. Tady asi parkovat zdarma nikde nejde.

 

 

Začali jsme se víc a víc těšit na výstup na Etnu a tak jsme k ní ještě tentýž večer dojeli. Bohužel pro ty, co si myslí, že budou v dubnu spát pod Etnou v kempu, je to velký omyl. Jedině hotely, které tomu samozřejmě cenově odpovídají. Zajíždíme do mnoha malých uliček s touhou najít nějaký plácek na spaní. Vyjíždíme docela vysoko, bohužel už před sebou vidíme hranici sněhu a to je znamení k zastavení. Venku se v této výšce trošku ochladilo, ale nás to neodradilo. Po mnoha pokusech jsme našli místo, kde nebyly složeny odpadky anebo nějaká suť (člověk by ani netušil, kolik se toho tady vejde) a rychle jsme to zalomili. Ráno bylo krásně slunečné a my věděli, že chceme nahoru. Rychle jsme dojeli na odstavné parkoviště, kde začíná lanovka. Samozřejmě jdeme pěšky, stejně jako skupinka Poláků. Jdeme přímo, pod lanovkou, ne po cestě. Poláci nás automaticky následovali, vždyť je to přece taková zkratka. V půlce kopce si to rozmysleli a vrátili se na klikatou cestu, kterou jezdí terénní autobusy. My to doskákali po sněhu a ledu až nahoru. Teda nahoru na konec lanovky, kde už jsme taky po cestě pokračovali až k Etně. Tady už jezdí autobusem skoro všichni. Nechápu. Asi po 3 hodinách jsme nahoře a vidíme skupinku autobusů a turistů. Bohužel italští rangeři všechny hlídají a kdo udělá krok za provázek, je vykázán. Pěkně podívat, pofotit, ale nahoru nechodit. Výfuky prachu nad sopkou jsou sice působivé, nicméně ne zcela dostačující pro nás. Po cestě nazpět potkáváme dva Čechy, co chtějí taky nahoru a tak se vydáváme k vrcholu. Po pár set metrech však potkáváme skupinku jdoucí dolů, která však měla svého italského guida, který nám jasně říká NE, nebo zavolám policii. Zklamaní jdeme dolů.

 

 

Večer se jedeme podívat ještě do Taorminy, ze které jsou hezké výhledy, a je to vyhledávaná turistická lokalita. Opět pěkné centrum, starodávné venkovní kamenné divadlo a výhledy na moře, hory... a lidi. Cefalú bylo podle mě hezčí, ale ujde to. Jedeme do Catanie ubytovat se. Mimo sezonu to tu ujde. Moc lidí tu není a tak se mi tu líbí, přestože tady ve městě moc není.

 

 

Další den ráno se vydáváme směr bájná Siracusa, ze které jsme zklamaní asi ze všeho nejvíc. Asi je to proto, že od ostatního jsme čekali asi to, co jsme viděli. Od tohoto místa jsme ale čekali daleko více. Jedno pódium, které vlastně už ani není historickým, jelikož jej obkládají dřevem a krátká procházka okolo s náhledem do nějakých jeskyň, to je pro mě už trošku málo, navíc za 10 EUR vstup a 2 EUR parkovného. Po prohlídce jedeme pěknou silnicí s výhledy směr západ, zastávka v přímořském městečku Gela. Popojedeme ještě kousek a spíme na pobřeží. No jako na potvoru v noci prší, takže se stěhujeme do auta. Paráda.

 

 

Poslední den přichází to nejhezčí z celé cesty (hned po splněném objevení Etny). U městečka Sciacca víme o nějakých archeologických skvostech. Jsou tu nějaké sloupy, brány, atd. Vše je ale obrovské a stojí to určitě za návštěvu. Bez dalších průšvihů dojíždíme do Trapani, vracíme auto, sedáme do Boeingu 737 směr Bratislava.

 

 

Závěrem děkuji kolegovi Martinovi za propůjčení jeho super fotek z této cesty k vystavení na mém blogu.

 

S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.

 

Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz

 

 

 

Celkové hodnocení: 5 z 10

 

Úroveň angličtiny: 7 z 10

 

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now