© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round

Omán 2014 - Země, kde je benzín levnější, než voda

November 30, 2014

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

 

Nevím proč, ale spoustu lidí má vůči této zemi předsudky. Ať už kvůli muslimské víře, která tu převažuje, kvůli poloze na jihu Arabského poloostrova, nebo nevím proč vlastně. Každopádně moc Čechů sem nejezdí a to přesto, že podle Světového mírového indexu je Omán 21. nejbezpečnější zemí světa. Navíc je tu velmi levný benzín i jídlo, spaní kdekoliv na pláži pod stanem povoleno, lidé milí a přívětiví, tak proč ne zrovna Omán?

 

 

Na letišti jsme tedy půjčili auto a vyrazili na 11 denní okruh Ománem. Prvním cílem bylo z letiště najít velký obchoďák, abychom nakoupili zásoby jídla, hlavně potom vodu. Ten je opravdu nedaleko letiště směrem na centrum Muscatu, hlavního města Ománu. Potom už přes menší hory směr jiho-východ, kde byla první doporučovaná zastávka - Wadi Shab. Wadi obecně znamená koryto řeky, taková trošku oáza v poušti, takže bylo na co se těšit. Spali jsme na pláži nedaleko od parkoviště, kde se sedá na loďku pro přebrodění vody na druhý břeh. Svezli se mezi prvními a pokračovali do nitra skal. Podél vody se dá jít v pohodě několik set metrů, kde se po cestě dá dobře koupat, odpočívat, koukat na skály.

 

 

Po nějakém kilometru pěkná cesta končí a pokračuje jen úzká pěšinka pro odvážné se strmým srázem několika desítek metrů dolů do vody. Takže v případě té horší varianty se to zřejmě dá přežít. Po cca kilometru stezky jsme narazili na opravdovou oázu, jíž dominovala vodní nádrž s křišťálově čistou vodou. Navíc krásně osvěžující, ani teplou, ani chladnou. Ideální místo pro koupání...

 

 

Poté jsme již pokračovali směr Masirah, kam se musí přejet trajektem. Podle doporučení je to místo opravdové pohody a odpočinku. A krásných bílých pláží se želvama a bez lidí. Ono tedy bez lidí (až na Wadi Sham, kde se sjíždí místní snad z celého Ománu), mi připadala celá země. Turisti sem ještě zdaleka nepronikli tak, jako do jiných známých zemí. Jsou tu jen obrovské zavřené hotelové komplexy typu Hayatt, Sheraton, Hilton, apod. pro šejky a bohaté turisty ze západu, ale normálních baťůžkářů tu zatím moc není.

 

 

Cesta netrvá nikde moc dlouho, všude jsou tu rovné silnice v poušti, kde je sice nějaký rychlostní limit, většinou tu ale všichni jezdí trošku rychleji a není to nijak nebezpečné. Ujet 700 km za den tak není vůbec žádný problém. Po cestě je na co se koukat. Tu duna, tam velbloud, tam ropná rafinérie, pobřeží, apod.

 

 

 

Ostrov Masirah je sice obydlený, ale spíše jen město, kde kotví přijíždějící trajekty. Mají tu dokonce i letiště, ale létá sem něco asi spíše výjimečně. Objet ostrov není problém, po cestě jsou zase většinou jen velbloudi a pobřeží s krásnými plážemi.

 

 

Občas na nějaké pláži kempují místní a večer si tam dělají párty, nikomu ale vůbec nevadí, když přijedete poblíž a postavíte si svůj stan. Všichni jen mile pozdraví a dále si hledí svého. Občas někdo, kdo umí anglicky, prohodí nějakou větu. Na plážích lze sbírat škeble a mušle, sledovat murény, delfíny, želvy kladoucí na plážích svoje vejce.

 

 

Omán je také zemí baobabů a kadidlovníků. Je to země s největším vývozem kadidlovníků na světě a mají tu na jihu po cestě do Salalahu také místo u dálnice (Wadi Dawkah), kde se zastavují turisté a mohou se na spoustu těchto stromů podívat zblízka.

 

 

Zhruba uprostřed země jsou velké ropné vrty, kde se těží poslední zbytky ropy. Četl jsem, že odhadují zásoby ropy už jen na pár let a tak se z posledních vydělaných peněz na ropě snaží princ postavit veškeré zázemí a infrastrukturu pro turisty, aby je v dalších letech živil právě turismus.

 

 

U Salalahu na jihu, což je druhé největší město v Ománu, lze na pobřeží projet okolo velmi starého hřbitova s netradičními náhrobky, strážných věží a tvrzí, které bránili Omán před nájezdy protivníků a sledovali důležitý lodní přístav, odkud zboží a hlavně kadidlovník putoval do celého světa.

 

 

Nedaleko Salalahu na východ je také možno podívat se do Khor Rori, pevnosti a obchodního města, které je obehnáno hradbami u bývalého lodního přístavu.

 

 

Další zastávkou je Wadi Dirbat, čistá říčka s koupajícími se velbloudy. Ti byli tedy obzvláště rozmazlení a zvyklí na člověka, takže nejenže nebyl problém se s nimi trošku pomazlit, ale spíše byl problém jim vysvětlit, že už musíme zase jet.

 

 

Nedaleko tohoto místa ještě výše jsme také navštívili několik obrovských zemských propadlin a kaňonů, které místní na značkách nazývají prostě "hole" - díra.

 

 

Nedaleko Salalahu směrem na západ země jsou asi nejhezčí pláže z celého Ománu. Moře je tu krásné, s výhledy, autem se dá zajet až na pláž, jsou tu všude altánky, kde místní velmi rádi kempují, zvláště večer, čisté otevřené toalety s vodou, klid všude kolem.

 

 

Bylo na čase se zase začít vracet na sever, tentokráte nitrem země. Cesta byla dlouho, ale nikoliv nekonečná. Naopak to celkem dobře ubíhalo, jen sem tam nějaká tradiční místní kontrola. Jednou trošku prohledávali auto, ale jinak vůbec žádný problém.

 

 

Další den jsme dorazili do Nizwy, údajně nejturističtějšího města Ománu. No pravda, dva turisty jsme tu potkali, ale nechali se přivézt nějakým 4x4 jeepem. Asi Němci.

 

 

Nedaleko Nizwy ještě projíždíme starobylým městečkem Bahla, vybíráme si z jídelního lístku a nakonec losujeme opět ze 3 možných variant, které místní většinou znají i v angličtině - kuře, ryba, vepřové. Na výběr je mnoho, ale těžko si to nějak vysvětlit.

 

 

Hlavním cílem zde je tzv. Ománský Grand Canyon. Je to opravdu pěkné místo. Většinou si tu místní přivydělávají tím, že zastavují turisty v normálních autech a říkají jim, že ho po cestě nahoru rozbijou, že jim tu neplatí pojistka a že je za drobný bakšiš vyvezou jejich Toyotou. Cesta je však s opatrností sjízdná úplně jakýmkoliv autem a to až nahoru ke kempům, kde není problém nechat auta, projít si horní cestu nad Canyonem a sejít dolů pod kempy k vesničce Al Khateem, kde začíná stezka podél stěny kaňonu až na konec, kde jsou vidět zbytky obydlí starousedlíků, kteří tu prý snad před několika desítkami let ještě normálně žili.

 

 

Začínáme se vracet zpět k Muscatu, nicméně nedá nám to a toužíme vyzkoušet místní horké prameny Ath-Thowra. Opravdu něco úžasného. Až na to tedy, že společně s lidmi se tu běžně v tomto kouzelném potoce pere prádlo, myjí auta, se kterými si místní v pohodě sjedou až do řeky. Nicméně pokud vyjdete po proudu kousíček výš, stačí v podstatě pár set metrů za roh, najdete "vanu", kde budete s největší pravděpodobností úplně sami a můžete tu naprosto v klidu relaxovat klidně až do setmění, jako my.

 

 

Po několika sekundách ve vodě vás začnou ohlodávat místní rybky. Zezačátku je to nepříjemné, ale časem si člověk zvykne a když si vezmete, že u nás nebo jinde ve světě za to ještě lidé platí...

 

 

Vracíme se do Muscatu a navštěvujeme Palác sultána Quaboose, který tu nechal postavit jako chloubu země. Je tu prý snad nejtěžší ručně šitý koberec na světě. A kolem něj pěkná zahrada.

 

 

Vyjíždíme ještě nedaleko města na prohlídku přístavu a bazaru, kde se prodává vše, co má být součástí správné Hedvábné stezky, tedy především látky z Kašmíru.

 

 

 

Celkově mě Omán mile překvapil a rozhodně ho doporučuji ostatním turistům. Zvlášť v dnešní době, kdy už nepotřebujeme víza do Dubaje, je nejjednodušší a nejlevnější variantou letět právě sem za pár tisíc z Prahy či Budapešti a odsud jet buď již půjčeným autem anebo autobusem do Muscatu.

 

S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.

 

Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.

 

Celkové hodnocení: 8 z 10

 

Úroveň angličtiny: 5 z 10

 

ODKAZ NA FOTOGALERII ZDE

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now