Norsko 2014 - Expedice "Zimní Nordkapp"

September 20, 2015

ODKAZ NA FOTOGALERII - MOJE FOTO ZDE

ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO JOSEF VYŠKOVSKÝ ZDE

 

Nastává březen a to je spolu s říjnem nejlepší doba pro pozorování polární záře. Jenže u nás to moc dobře nejde, takže kam za ní vyrazit? Island v březnu není zrovna moc přívětivý, takže druhou logickou alternativou je Norsko. A když už, tak musíme na sever! Kam jenom to půjde - na Nordkapp!

 

Abychom naplnili auto, které není v Norsku zrovna za pár korun, nahodil jsem na internet inzerát, kdo se přidá. A přidali se - dva mladí a cestovatelsky téměř nepolíbení. V první chvíli mnou probíhali jisté obavy, to se musím přiznat. Abychom tam chlapcům ještě nemuseli vařit nebo pomáhat balit stan. A výsledek? Naprosto super zážitek s nezkaženýma lidma, kteří jsou za všechno vděční a snaží se tak, aby druhé nezdržovali! Díky kluci ještě jednou, toto bych si klidně zopakoval, přestože jinak nejradši cestuju maximálně ve dvou. Tím také v prologu děkuji Pepovi za jeho super fotky a jelikož byl dvorní fotograf se zkušenostmi i potřebnou technikou, mnoho fotek jsem použil do přednášek i na toto povídání právě od něj.

 

Začali jsme v Helsinkách, kde jsme měli nějakou chvíli na prohlídku města.

 

Takže klasika, co se dá za tu chvilku stihnout - přístav, kostel, varhany a už zase hurá na letiště směr (za)polární kruh - Tromso.

 

 Jenom doplním, že v březnu už u nás bylo celkem pěkné jaro, ve Finsku bylo vidět, že je "po zimě", ale celý den svítilo sluníčko a bylo krásné. To nám to krásně začíná, pomysleli jsme si všichni. To budou panečku výhledy na polární záři! :-) No první pohled po příletu do Norska v nás ještě vzbuzoval velký optimismus, krásné hvězdy hned po příletu. Půjčujeme auto, popojíždíme za město, vytahujeme stany, jdeme spát. Jsme natěšení jako malí kluci.

Ráno se probouzíme a je nějaká tma a nebudí nás jen auta, která jezdí kolem po dálnici, ale i nějaký dunivý zvuk. No nic, trošku nám nasněžilo a ten zvuk nebyl medvěd, ale odhrnovači z hlavní silnice. Bohužel našeho odpočívadla si asi nevšimli a nebo nás nechtěli budit, takže jsme si museli cestu pro naši minikáru nějak prošlapat. A to doslova. Nevadí, jedeme dál, na Bělehrad! Teda vlastně trošku opačně, na Nordkapp! Cesta byla udržovaná dobře, v nejbližší benzince bereme propan-butan na vaření (no jo, zlaté Norsko) a jedeme, do večera chceme být na severu, abychom viděli tu krásu, kvůli které sem jedeme.

 

Pár momentek z cest "beze slov" 

Večer dojíždíme za městečko Alta. Sledujeme oblohu každou minutu a za každým kopcem očekáváme, že uvidíme něco, co jsme ještě neviděli (doslova). Vidíme nějaké drobnobarevné mraky, Pepa říká "zkusím něco vyfotit". No a takto to dopadlo!

 

 Musím říct, že jsem byl v tu chvíli trošku zklamán, že ty úžasné barvy, tak jak je vidím na foťáku, nevidím ve skutečnosti. Ale nějaké pozitivum jsem si na tom našel - chci se fotit! A chci aby fotografové fotili, nenaháním je už do auta, že už těch jejich 100 stejných fotek musí přece stačit. NE, dneska ne. Jen foťte. Stojím na místě, prohlížím si oblohu a fotky, které právě vyšly. Bohužel na dlouho to nebylo, obloha se zamračila a tak jsme popojeli dál. Ještě jsme párkrát viděli něco, co by se dalo vyfotit, ale už jsme si to jen v klidu vychutnávali a přesouvali se na sever.

 Další den ráno startujeme k nejsevernějšímu výběžku Norska, kam se jen dá autem dojet. Na místě jsoou dané otevírací hodiny, kdy lze do visitor centra a na samotný výběžek dojet, ale výjimečně ani nevzpouzím, že se nechci podřizovat nějakým otevíracím hodinám, protože tuto silnici bychom bez odhrnovače před náma stejně neprojeli. Vedle na západ od tohoto výběžku je ještě jeden severnější, o pár desítek metrů, ale tam nevede silnice, takže jsou všichni spokojeni oklamáni tím, že nejsevernější je to tam, kde je známá maketa zeměkoule. To místo má ale stejně svoje kouzlo...

Dál na sever už jen Špicberky a Arktida... 

 Tunely po silnici, kde je v létě obrovský provoz, jedeme teď skoro sami zase zpět na jih do Tromsa. Večer to je na některých místech opravdu romantika. Na sezení venku to sice moc není, v noci teplota klesá kolem mínus 12°C, ale ve stanu je fajn a ráno se zahřejeme v autě, jakmile se rozjedeme.

 

 

 Kluci na moji výzvu neodolali a skočili vykonat základní hygienu - nevím, proč u toho tak divně tancovali, jestli je píchali do nohou ostré kamínky nebo co... :-)

 

 Občas byla silnice trošku zmrzlá, ale jelikož tady v Norsku jsou zimní pneumatiky opravdu zimní (s malými železnými hroty), frčeli jsme si to relativně pořád 80km/h.

 

 Jde vidět, že ryby se chytají a suší i v zimě. Tedy už skoro na jaře, já vím. Nicméně to nic nemění na tom, že sušené ryby mi prostě moc nejedou. Zkoušel jsem je už i na Islandu a asi na to musí být člověk zvyklý od malička, netuším.

 

Celkově to byl opravdu vydařený výlet. Ať už z pohledu party, i to počasí nám nakonec vyšlo a polární záři jsme viděli (i když asi ne tak silnou, jak se občas dá vidět, prý kluci v Tromso chodí občas na kopec za městem a jde to vidět naprosto úžasně barevně i pouhým okem), ale i tak to stálo za to. Kdybychom tam byli trošku déle, určitě bych projel i fjordy samotné, ale to budeme zase muset nechat na jindy.

 

S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.

 

Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.

 

Celkové hodnocení: 9 z 10

 

Úroveň angličtiny: 9 z 10

 

ODKAZ NA FOTOGALERII - MOJE FOTO ZDE

ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO JOSEF VYŠKOVSKÝ ZDE

 

Please reload

© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now