ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO MARTIN ŽAHOUREK ZDE
Můj dávný sen podívat se do Tibetu předčil sen možnost podívat se do Malého Tibetu, o k teré jsem také mnoho slyšel. No a když jsem najednou našel letenky do Indie za 7 tisíc, nebylo o čem přemýšlet. Malý Tibet leží na severu Indie a létají tam letadla právě z Dillí, do kterého jsem mířil.
I po cestě jsem měl docela pěkný itinerář, takže bylo celkem na co se těšit. Nejprve jsem letěl z Budapešti, kde už to znám a nechtěl jsem se tam zdržovat, do Kyjeva, kde jsem zrovna v tom nejlepším měl možnost nahlédnout na náměstí Maydan plného stanů s lidmi, první pomocí, jídlem, provizorním ubytováním s ohněm, rozbitých a spálených domů okolo a s mnoho bariérami všude okolo. Prohodil jsem pár vět s místníma, co tu prodávali suvenýry, aby měli alespoň nějaký příjem a mířil jsem zase dál.
V indickém hlavním městě Dillí jsem se potkal s Martinem, který tu zrovna skončil svoji pracovní misi a naplánovali jsme hrubý nákres cesty. První dva dny jsme v rámci aklimatizace navštívili největší památky v Dillí a poté jsme nasedli na vlak směr Agra - tedy posvátný Tádžmahál.
Bylo ovšem pondělí a to je tu zrovna zavřeno. Možná dobře, nevím, jaký dojem by to na mě udělalo s takovou masou lidí, která tam denně míří. Nicméně měli jsme štěstí na rikšáka, který nás zavezl z druhé strany za malé vstupné do parku, kde byl krásný výhled na toto monstrum ze zadní strany. Prožitek byl pro mě o to intenzivnější, když po pěšině za plotem normálně chodili místní s houštím na podpal a nebo s vodou. To bylo opravdu pěkné a vkusné, lepší, než jsem očekával.
Poté jsme se přesunuli dále vlakem do Váránasí, tedy město, kam každý hinduista alespoň jednou za život musí dojet a okoupat se v posvátné řece Ganga, která tu protíká. Co na tom, že se tu v dnešní době vyvádějí všechny splašky z celého města, všechny místní fabriky po proudu i proti němu tu řeší své odpadové hospodářství a plují tu mrtvá zvířata a nespálené zbytky zpopelněných mrtvých duší, které se tu na břehu pohřbívají (dle vyjádření místního odborníka asi 200 těl denně). Zvláštní pohled, který je velmi těžké nějak popisovat. Člověk se na to musí asi trošku psychicky připravit. Ale jde vidět, že místním to nedělá vůbec nic.
Z Váránasí byl plán jednoduchý - jet nočním vlakem zpět do Dillí. Jednoduše znějící myšlenka se však zkomplikovala tím, že vlak, který byl napsaný i na tabuli (nicméně neustále jako jediný bez určení nástupiště), i přes několik optání drážních pracovníků u přepážky, prostě ujel. Ano, i to je v Indii možné. Takže jsme museli vyměnit relativně použitelné lehátka v tzn. otevřené králikárně, za neméně populární open space tickety, tedy lístky, kde si v pouze lehátkovém vlaku můžete najít místo "kdekoliv", jinými slovy na zemi. 2 tisíce lidí na lehátkách tedy doplnilo nás 2 tisíce spících na zemi a z toho vznikl zajímavý mikroorganismus plný zajímavých vůní a taky pohledů.
Nakonec jsme odletěli (přestože nám letadlo z Dillí málem uletělo) a mohly začít ty pravé pohledy "s otevřenou pusou".
Leh je hlavní město oblasti, s nádhernými výhledy a bohužel v plném rozkvětu. Létají sem všichni a to stále ve větším množství. Masivně se tu tedy staví hotely a ubytování. Na tom by nebylo nic zase až tak hrozného, nicméně se tu každý rok cca o 100% zvyšují ceny. Tomu se říká inflace.
Největším problémem místních jsou tu všudepobíhající psy. Mají na svědomí několik mrtvých lidí ročně. Největším problémem pro turisty je však nadmořská výška 3500 m.n.m., což je v případě výstupu z letadla velmi zrádná změna. První hodiny jsou ještě v pohodě, ale potom většina lidí mnohdy několik prvních dní toto místo proklíná a raději by nikdy nepřiletěli. Výšková nemoc je opravdu nepěkná věc, mohu sám potvrdit.
V nedalekém okolí stojí hned několik klášterů, kde dodnes žijí mniši. Je však možné se sem jít za menší obnos podívat. Každý z chrámů je svým způsobem jedinečný a má svoje "nej".
Po rychlé rekonvalescenci jsme se vydali k celodennímu výletu na Pangong lake, ležícího u hranic Čínou. Ta tu ročně zabere několik kilometrů území. Původně cca 120 km dlouho jezero bylo téměř celé v Indii, dnes už je to polovina, která patří Číně. Jsou tu tedy všude vojáci a vojenské základny. Na druhou stranu je to tu ale kouzelné a přes léto údajně až 2000 turistů denně. Hrozné. My jsme tu byli sami, jen s vojáky.
Docela vtipný a užitečný rozcestník před jezerem
Dalším výletem byla návštěva Nubra Valley. Přejezd sem je po jedné z nejvýše autem dostupných silnic na světě (5360 m.n.m.). Moc dlouho se tu ale vydržet nedá, rychlé vystoupání autem je opět jen pro silné povahy.
Pohled po sestupu dolů však stojí zato.
Je tu hned několik klášterů s Mnichy, kteří tu stále žijí svůj budhistický život a novodobý styl je jim zdá se zcela volný.
Zajímavostí jsou tu také afgánští dlouhosrstí velbloudí, údajně velmi oblíbená atrakce pro všechny přijíždějící Indy.
Téměř na konci údolí, kam se až dá dojet, je tu takový nenápadný klášter, kam nás náš řidič zavedl. No a co jsme tu nepotkali, dva velké kamarády.
S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.
Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.
Celkové hodnocení: 9 z 10
Úroveň angličtiny: 7 z 10
ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO MARTIN ŽAHOUREK ZDE
#cestování #Asie #Indie #Kašmír #Dillí #Tajmahal #Agra #Varanasi