Velká příprava na návštěvu nejjižněji obydleného místa na zemi

February 7, 2016

Už se to blíží. Cesta do Jižní Ameriky, mnoha lidmi vychvalované, jinými nenáviděné. Chci si na to udělat vlastní názor. A pokud se mi podařilo koupit v chybové akci letenky za 220 EUR, není co řešit. Tedy vlastně je...co s sebou na takovou cestu?

 

Jelikož jsem koupil letenky až do města Ushuaia, oficiálně cedulí ve městě označeného jako konec světa, místa, odkud už lze sledovat jen tučňáky a nebo lodě vyplouvající na Antarktidu, je potřeba se na výpravu připravit trošku lépe, než jsem standardně s příručním zavazadlem zvyklý. Teploty jsou tam i teď v únoru, tedy v létě (je to tam přecejen trošku obrácené), kolem 5-9 stupňů a často tam fouká a prší. V noci bude zima ještě větší. Přestože se po pár dnech přesunu do El Calafete více na sever a poté do národního parku Torres del Payne, kde už bude značně tepleji (okolo 15-17 stupňů) - ano, i toto je tam trošku obráceně, sever vlastně znamená teplejší počasí - je potřeba myslet stále na silný a studený vítr. Ten tam fouká studený jižní (ne jako u nás studený severní). A také je třeba myslet na to, že při plánovaném několikadenním treku v národním parku, si nekoupím nic.

 

Na to všechno už je potřeba trošku myslet při přípravách a vybavení. Nyní bych rád předal svoje zkušenosti z předchozích výprav (např. na Špicberky, Island, Bajkal, Arménie, Gruzie, Kyrgyzstán, Kazachstán, Nový Zéland, atd.) dalším cestovatelům a snad budou moje rady pro někoho přínosem. 

 

Něco na spaní:

- důležitý je kvalitní nepromokavý stan, jelikož tu může pršet, ale také stan odolný proti silnému větru s možností ukotvení (opravdu zde fouká často i kolem 100 km/hod.). Samozřejmostí je ho poctivě před odjezdem naimpregnovat. Já mám stanů několik, zde je velmi široký výběr. Na tuto cestu si beru větší stan pro 4 osoby (přestože budeme jen dva), jelikož chci z důvodů bezpečnosti a deště, schovat všechny věci dovnitř.

 

- samozřejmostí je potom spacák - někdo říká nylon, někdo peří. Já mám kvalitní a skladný český péřák Warmpeace do -15 stupňů, takže se bát nemusím. Jen ho tedy nesmím nechat promočit. To by měl ale zajistit onen nepromokavý stan.

 

- dobrá je taky samonafukovací karimatka. Pravda, při cestě na Špicberky s příručním zavazadlem na ni místo nezbylo, ale to už bych asi nikdy neudělal. Nejen, že kryje případné nerovnosti, ale také dobře izoluje od země všudypřítomný chlad.

 

- termoprádlo - někdo spí v péřáku skoro nahý, já jsem se to ještě nenaučil, takže beru termoprádlo od hlavy až k patě, základem jsou u mě dobré ponožky.

 

Něco na sebe:

- jistě je potřeba myslet na onen déšť a vítr, tedy dobrá a nepromokavá bunda, kalhoty, boty. Ne moc těžké, ne moc tenisky...ano i takové turisty jsem na horách potkal...tuším, že to byli Češi. 

 

- samozřejmostí je taktéž termoprádlo, ponožky, spodky, triko

 

- na hlavu kapuce od bundy nebo čepice, případně s sebou kuklu kvůli větru, slabší rukavice. A případně i šátek přes obličej.

 

- k tomu takové drobnosti jako jelení lůj na rty (tady je opravdu potřeba)

 

Něco k jídlu:

- s vodou na místě až takové problémy nejsou, to řeším často prostým převařením, tabletami na čištění vody a nebo lahví s filtrem až na 2500x naplnění. Více info zde.

 

- horší je to s jídlem. Jednak je obecně v těchto oblastech drahé a jednak se na 100km pochodu docela pronese. Já osobně volím velkou část jednoduché, ale efektivní stravy, jako např. čokoláda, tyčinky, sušené švestky, meruňky, oříšky, hroznový cukr, apod.

 

- k vaření si potom z nějakých sehnaných surovin často vařím polévku a nebo nějaké maso, zeleninu. Základem bývá často cibule. 

 

- jenomže vařit, to není vždycky úplná samozřejmost. Mnohdy oheň rozdělat nejde (není palivo, není možnost, není počasí nebo příznivá teplota). Potom existují už jen možnosti příručních cestovních vařičů. A tady jsem se už několikrát nepěkně vyučil. Od  začátku jsem cestoval s popan-butanovým vařičem, který má mnoho výhod, ale jednu velkou nevýhodu - bombu nelze vzít s sebou do letadla. Takže je potřeba ji sehnat na místě. A to není vždycky samozřejmostí (např. v Kazachstánu mi to dalo pořádnou fušku a mnoho ztraceného času, v Kyrgyzstánu se mi nepoštěstilo vůbec, stejnětak ani v Kašmíru). Někde bomba k dispozici je (vyspělé země jako Norsko, Island), ale tady zase narážíme na druhou nevýhodu. Kolem 5 stupňů s vařením na propan-butanu končíme. Několikrát mi bomba prostě zamrzla a neuvařil jsem si nic. A navíc existují dva různé závity. Tady mě už několikrát vytáhl z problémů kamarád s benzinovým vařičem. Tak jsem si ho také zkusil a musím jen doporučit.

1) univerzální - hodí se do tepla i do zimy

2) lehký a skladný - v podstatě stejně jako propan-butanový vařič

3) přenositelný - vařič do letadla může, samozřejmě s prázdnou a vymytou nádržkou na benzín, po příletu do dané destinace seženeme benzín, líh či naftu snad úplně všude (i na Špicberkách či v Kašmíru)

4) lehce udržovatelný - dá se kompletně rozebrat, vyčistit

 

Typů existuje spousty, moc pěkný výběr naleznete třeba v e-shopu www.affekt.cz. Benzinové vařiče naleznete přímo v této sekci.

 

 

Snad jsem nezapomněl na nic důležitého. Pokud by vás zajímalo cokoliv, co jsem zde uvedl či neuvedl, kontakt  na mě je k dispozici v hlavním menu této stránky. Budu rád, pokud bude tento článek někomu užitečný a pokud jej budete sdílet dalším cestovatelům.

 

Jiří Hošek

Please reload

© 2015 by Jiří Hošek

  • b-facebook
  • Instagram Black Round
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now