Velká příprava na návštěvu nejjižněji obydleného místa na zemi

Už se to blíží. Cesta do Jižní Ameriky, mnoha lidmi vychvalované, jinými nenáviděné. Chci si na to udělat vlastní názor. A pokud se mi podařilo koupit v chybové akci letenky za 220 EUR, není co řešit. Tedy vlastně je...co s sebou na takovou cestu?


Jelikož jsem koupil letenky až do města Ushuaia, oficiálně cedulí ve městě označeného jako konec světa, místa, odkud už lze sledovat jen tučňáky a nebo lodě vyplouvající na Antarktidu, je potřeba se na výpravu připravit trošku lépe, než jsem standardně s příručním zavazadlem zvyklý. Teploty jsou tam i teď v únoru, tedy v létě (je to tam přecejen trošku obrácené), kolem 5-9 stupňů a často tam fouká a prší. V noci bude zima ještě větší. Přestože se po pár dnech přesunu do El Calafete více na sever a poté do národního parku Torres del Payne, kde už bude značně tepleji (okolo 15-17 stupňů) - ano, i toto je tam trošku obráceně, sever vlastně znamená teplejší počasí - je potřeba myslet stále na silný a studený vítr. Ten tam fouká studený jižní (ne jako u nás studený severní). A také je třeba myslet na to, že při plánovaném několikadenním treku v národním parku, si nekoupím nic.


Na to všechno už je potřeba trošku myslet při přípravách a vybavení. Nyní bych rád předal svoje zkušenosti z předchozích výprav (např. na Špicberky, Island, Bajkal, Arménie, Gruzie, Kyrgyzstán, Kazachstán, Nový Zéland, atd.) dalším cestovatelům a snad budou moje rady pro někoho přínosem.


Něco na spaní:

- důležitý je kvalitní nepromokavý stan, jelikož tu může pršet, ale také stan odolný proti silnému větru s možností ukotvení (opravdu zde fouká často i kolem 100 km/hod.). Samozřejmostí je ho poctivě před odjezdem naimpregnovat. Já mám stanů několik, zde je velmi široký výběr. Na tuto cestu si beru větší stan pro 4 osoby (přestože budeme jen dva), jelikož chci z důvodů bezpečnosti a deště, schovat všechny věci dovnitř.


- samozřejmostí je potom spacák - někdo říká nylon, někdo peří. Já mám kvalitní a skladný český péřák Warmpeace do -15 stupňů, takže se bát nemusím. Jen ho tedy nesmím nechat promočit. To by měl ale zajistit onen nepromokavý stan.


- dobrá je taky samonafukovací karimatka. Pravda, při cestě na Špicberky s příručním zavazadlem na ni místo nezbylo, ale to už bych asi nikdy neudělal. Nejen, že kryje případné nerovnosti, ale také dobře izoluje od země všudypřítomný chlad.


- termoprádlo - někdo spí v péřáku skoro nahý, já jsem se to ještě nenaučil, takže beru termoprádlo od hlavy až k patě, základem jsou u mě dobré ponožky.


Něco na sebe:

- jistě je potřeba myslet na onen déšť a vítr, tedy dobrá a nepromokavá bunda, kalhoty, boty. Ne moc těžké, ne moc tenisky...ano i takové turisty jsem na horách potkal...tuším, že to byli Češi.


- samozřejmostí je taktéž termoprádlo, ponožky, spodky, triko


- na hlavu kapuce od bundy nebo čepice, případně s sebou kuklu kvůli větru, slabší rukavice. A případně i šátek přes obličej.


- k tomu takové drobnosti jako jelení lůj na rty (tady je opravdu potřeba)


Něco k jídlu:

- s vodou na místě až takové problémy nejsou, to řeším často prostým převařením, tabletami na čištění vody a nebo lahví s filtrem až na 2500x naplnění. Více info zde.


- horší je to s jídlem. Jednak je obecně v těchto oblastech drahé a jednak se na 100km pochodu docela pronese. Já osobně volím velkou část jednoduché, ale efektivní stravy, jako např. čokoláda, tyčinky, sušené švestky, meruňky, oříšky, hroznový cukr, apod.


- k vaření si potom z nějakých sehnaných surovin často vařím polévku a nebo nějaké maso, zeleninu. Základem bývá často cibule.


- jenomže vařit, to není vždycky úplná samozřejmost. Mnohdy oheň rozdělat nejde (není palivo, není možnost, není počasí nebo příznivá teplota). Potom existují už jen možnosti příručních cestovních vařičů. A tady jsem se už několikrát nepěkně vyučil. Od začátku jsem cestoval s popan-butanovým vařičem, který má mnoho výhod, ale jednu velkou nevýhodu - bombu nelze vzít s sebou do letadla. Takže je potřeba ji sehnat na místě. A to není vždycky samozřejmostí (např. v Kazachstánu mi to dalo pořádnou fušku a mnoho ztraceného času, v Kyrgyzstánu se mi nepoštěstilo vůbec, stejnětak ani v Kašmíru). Někde bomba k dispozici je (vyspělé země jako Norsko, Island), ale tady zase narážíme na druhou nevýhodu. Kolem 5 stupňů s vařením na propan-butanu končíme. Několikrát mi bomba prostě zamrzla a neuvařil jsem si nic. A navíc existují dva různé závity. Tady mě už několikrát vytáhl z problémů kamarád s benzinovým vařičem. Tak jsem si ho také zkusil a musím jen doporučit.

1) univerzální - hodí se do tepla i do zimy

2) lehký a skladný - v podstatě stejně jako propan-butanový vařič

3) přenositelný - vařič do letadla může, samozřejmě s prázdnou a vymytou nádržkou na benzín, po příletu do dané destinace seženeme benzín, líh či naftu snad úplně všude (i na Špicberkách či v Kašmíru)

4) lehce udržovatelný - dá se kompletně rozebrat, vyčistit


Typů existuje spousty, moc pěkný výběr naleznete třeba v e-shopu www.affekt.cz. Benzinové vařiče naleznete přímo v této sekci.



Snad jsem nezapomněl na nic důležitého. Pokud by vás zajímalo cokoliv, co jsem zde uvedl či neuvedl, kontakt na mě je k dispozici v hlavním menu této stránky. Budu rád, pokud bude tento článek někomu užitečný a pokud jej budete sdílet dalším cestovatelům.


Jiří Hošek