ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO ZDE
Tak dobře, uznávám, že Bangladéš není z mých top vytoužených destinací, na které jsem se dlouho těšil. Není to místo v hledáčku turistů, nejsou tam krásné pláže, hory, ani žádné světoznámé památky. Vlastně nebýt letenky za 8 tisíc v byznysu, asi bych se do této země nikdy nepodíval :-)
Ale jak už je o mě známo, levné, akční letenky nebo chybné tarify mě prostě nenechávají klidným. A když jde o takovouto vyšší třídu, je mi vlastně úplně jedno, kam letím. A takovým raritním dopravcem, jako je Biman Bangladéš Airlines, se přece jen nesvezu každý den. A tak jsme k letu z Frankfurtu dokoupili v další super akci asi za 15 EUR ještě letenky z Prahy s ČSA a jelo se na výlet.
Po příletu do Asie je to vždycky tak trošku kulturní šok. Ať už je to Indie, Thajsko, Srí Lanka, nebo Bangladéš. Život na ulici mě ale vždycky baví sledovat. A místní obyvatele zase evidentně baví sledovat takový úkaz, jako jsme tu byli my - 3 běloši a jedna blondýna!
Cyklorykša dokáže za pár korun projet dopravní zácpu rychleji, než nějaký taxík.
Na ulici se dá koupit všechno. Od jídla, přes boty, až po peníze. Teda spíš jde o výměnu peněz - staré za nové. To jsem zatím nikde jinde na světě neviděl.
To, že si každý odskočí v Asii kam chce, na ulici, na patník, na silnici, to je v pohodě. Ale místní díky jejich super sukním vymysleli speciální způsob postoje, který u toho zaujímají.
V hlavním městě Dhaka je jako jedna z atrakcí k vidění třeba tzv. "Hindu street", kde jsou na vyvýšených místech všichni uctívaní svatí všech Hinduistů.
Občas se podaří zachytit skutečně zajímavou momentku...
A když byl náš cyklorykša unavený, vzal jsem to prostě za něj. Však musí celý den chudák jen šlapat, tak ať se taky trošku povozí.
Běžný dopravní prostředek pro místní, kteří se potřebují dostat z jednoho břehu na druhý.
A běžný způsob života chudých místních vrstev. Místa na pevnině není všude dostatek.
Národní park Sundarban. Dá se sem dojet noční lodí z Dháky. Menší lodí jsme se dostali z města k hranici tohoto parku. U vstupu nás museli řádně zaregistrovat, zkasírovat, poučit a přiřadit průvodce se zbraní, kdyby nás napadl tygr. Na to potřebovali asi 6 lidí.
Je tu prý největší mangrovníkový prales na světě. Vidíte ty obrácené kořeny vystupující ze země? Prošli jsme si asi 2 km okruh pralesem, kde jsme koukali po pralese, poslouchali zvuky a hledali nějaká místní zvířata. Viděli jsme menšího varana, nějaké opice a tygří stopu.
Martin samozřejmě musel využít možnost vzít do ruky zbraň. Cítil jsem, jak rád by si zastřílel.
Ta bota je moje, ale je tam jen pro srovnání kvůli velikosti tygří stopy.
Na začátku/konci okruhu je pěkné jezírko s pěkným výhledem.
A když chvilku vydržíte, uvidíte třeba Ledňáčka
A nebo takového mazlíčka
Případně můžete sledovat evoluční mechanismus opic.
Vypadají na první pohled strašně roztomile, ale nechtějte je nazlobit!
Ale zpět do Dháky, kde musíme vyřizovat naše letenky zpět (Biman Airlines totiž od listopadu zrušili náš let do Frankfurtu, takže jsme si museli jít snažit vybojovat nějaké letenky zpět domů). V západním světě bychom dostali velkou omluvu a místo ve stejné nebo vyšší třídě. V Asii je to přesně naopak. V podstatě jsme byli nežádoucí problém, ochota něco řešit byla minimální a nakonec jsme byli rádi, že nás dovezli alespoň do Abu Dhabí a odtud jsme letěli v economy do Frankfurtu s Etihadem. Kdybychom se ale do jejich kanceláře nechodili skoro každý den ptát, kdoví kdy a jak bychom domů letěli.
V Dháce jsme se byli podívat na opravdu lodí. Místní, ale i pracovníci z Barmy, Indie a další částí Asie tu pracují za velmi těžkých podmínek, ve vedru na přímém slunci. Sdírají z lodí starý lak, natírají je, svařují a pouští zpět na vodu.
Chittagong je druhé největší měst Bangladéše. Je známé ale také jako místo, kde leží jedna z největších a nejkritizovanějších ekologických katastrof 21.století - pohřebiště lodí, které se tu vozí z Číny, Indie, apod. a zde se většinou rozřezávají na kousky. Odkaz na mapu, kde lze obrovské tankery vidět, naleznete ZDE
Dnes je už místo celkem uzavřené, jelikož se tu začalo vyskytovat moc ochránců přírody. Tak jsme až po dlouhém zkoušení dojeli na pláž, kudy se dalo k moři přistoupit. A to těsně továrny s dělníky, kteří zde pracovali. S jedním z Barmy jsme se dali do řeši, uměl celkem anglicky. Říkal, že je to těžká práce, umře tu ročně moc lidí. Ale je docela dobře placená a on jako uprchlík z Barmy je rád, že má práci.
Po krátké zastávce v Chittagongu jsme se vydali do asi 100 km vzdáleného Bandarbanu. Je to oblast u hranic s Barmou a jsou zde po cestě kontrolní body s policií, kde je třeba se zapisovat. Prý jsou tu pašeráci drog z těch horských oblastí a přes hranice s Barmou. Nedaleko městečka Bandarban je Golden temple, Dhatu Jadi. Moc pěkné a bez davu turistů.
V podstatě tu najdete jen místní. Je tu pěkný výhled. Něco na zakrytí ramen a kolen vám půjčí.
Moc pěkná vyhlídka, kam se jezdí dívat spoustu místních na západ slunce, je Tiger Hill. Žádného tygra jsme tu nepotkali, zato jsme měli možnost být opět jednou středem pozornosti a vyfotilo se s námi asi 100 lidí, pěkně postupně, rodina po rodince.
Rozhodli jsme se ještě pro celodenní výlet po Sanghu river, který byl v průvodci doporučovaný. Výhledy byly moc pěkné, zastavovali jsme se v několika vesničkách po cestě, kde jsme viděli ten skutečný život v divočině někde, kam nevede ani asfaltová cesta.
Veškerý život tu probíhá u vody. Praní, mytí, čištění, přesuny lidí, nákladu z pralesa (především banány).
No dobře, tohle už bylo trošku moc. Ale přibarvené to fakt není. Jen nevím, kde chudáčci dostali takový pěkný odstín...
Vyhlídky při cestě lodí po řece Sanghu.
Po cestě zpět jsme v Chittagongu narazili na nějaké celkem dobře oblečené slečny navíc s foťáky! Ty ihned, jak nás viděly, přišli za námi a daly se s námi do řeči celkem slušnou angličtinou. Nakonec jsme dostali pozvání domů na večeři, což jsme nemohli odmítnout. Byli to tedy nutno podotknout dívky z vyšší vrstvy společnosti, jejich muži pracovali v bance a potom vždycky chodili někam za sportem, na večeři, do sauny, apod., takže slečny měli dost času, aby se mohly věnovat četbě, studiu na univerzitě, jazykům a také vlastní zábavě s ostatními podobnými dívkami. Doma měli asi 15-letou služku z chudé rodiny, která nám připravila opravdu plný stůl jídla. Poté jsme si povídali, fotili se, pustili nějakou muziku a tančili. Rozloučili jsme se a ujížděli nočním autobusem zpět do Dháky, odkud nás už další den čekal odlet domů
Místní vlaky jsou dost podobné jako v Indii, Srí Lance, apod. Noční celkem pohodlné i v té nejlevnější třídě, denní měli pak ještě o jednu třídu více - tarif na střeše.
Obecně hodnotím Bangladéš jako celkem zajímavou exotickou destinaci. Podruhé bych už tam jet asi nemusel, ale rozhodně jsou tam ještě i další místa, kam by se dalo zajet podívat. A opravdu jsme za celou tu dobu potkali asi jen 2 turisty (turistky z Austrálie), což bylo fajn.
S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.
Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.
Celkové hodnocení: 7 z 10
Úroveň angličtiny: 2 z 10
ODKAZ NA FOTOGALERII - FOTO ZDE